UFO Novinky

Příběh tohoto velmi podivného meteoritu začíná velmi hluboko v minulosti a to zhruba před 4,5 miliardami let, my se však zaměříme na jeho nedávnou minulost, z hlediska jeho věku na časové období skutečně zanedbatelné, na posledních zhruba 33 let.
V roce 1979 vykopal občan tehdejšího sovětského svazu V. V. Krijačko na břehu jakéhosi potoka v Korjackých horách na Čukotce velmi zajímavé kameny. Ukázalo se, že kameny jsou natolik neobvyklé, že je po čase začali podrobně zkoumat mineralogové a našli něco velmi zvláštního. Kameny byly původně dva, jeden si našel cestu do muzea v Petrohradu, druhý však „prožil“ mnohem větší dobrodružství. Tento kámen se za ne úplně jasných a hlavně nelegálních okolností dostal do Rumunska. Bylo to právě Rumunsko, kde tento kámen na první pohled zaujal jednoho holandského sběratele kamenů z Amsterodamu. Tento sběratel vyvezl tento meteorit z Rumunska, od tohoto sběratele se kámen dostal až na univerzitu v italské Florencii.
Byla to právě univerzita ve Florencii, kde tento kámen začal zkoumat přední odborník na minerály, Luca Bindi. Když Luca Bindi prováděl průzkum tohoto kamene, nalezl na něm velmi malý, avšak velmi zajímavý krystal. Tento krystal byl pojmenován ikosahedrit a má velikost odpovídající pouhé jedné desetině milimetru. To jistě moc zajímavé není, zajímavá je však struktura tohoto minerálu, je totiž kvazikrystalická. To pro Vás možná není příliš zajímavá informace, ale podívejme se na to, co to vlastně kvazikrystalická struktura je.
Kvazikrystaly jsou něco, co bylo dříve považováno za neexistující formu krystalu, všechno se změnilo až v roce 1982. V tomto roce jistý Daniel Šechtman, původem z Izraele pozoroval něco, co navždy změnilo pohled vědy na krystalické struktury. Šechtman pozoroval strukturu velmi rychle ztuhlé slitiny několika kovů. Právě při tomto pozorování jako vůbec první člověk narazil na kvazikrystalickou strukturu. Obyčejný krystal je takový, které pořád dokola opakuje jednu naprosto stejnou strukturu. Struktura kvazikrystalu je v tomto odlišná, kvazikrystalické struktura se neopakuje, naopak je naprosto jedinečná. Není však chaotická, můžeme určitou pravidelnost najít, ale ta je velmi složitá. O mnoho let později, byl tento objev oceněn Nobelovou cenou za chemii právě pro Šechtmana. V budoucnu by navíc mohlo být možné kvazikrystaly v mnoha oblastech lidské činnosti pro jejich vlastnosti využívat, současná úroveň lidské vědy a techniky však na nějaké široké uplatnění zatím nestačí.
Co je tedy na tomto meteoritu tak zajímavé a proč vlastně o něm píšu na tomto webu? Vtip je totiž v tom, že kvazikrystaly se v přírodě vůbec nevyskytují. Nikdy nebyl žádný přírodní kvazikrystal pozorován. Jsou sice popsány kvazikrystaly v obrovském množství nejrůznějších slitin, které se používají v průmyslu, ale ty jsou všechny uměle vytvořeny. Jediným kvazikrystalem, který nevytvořili lidé je tak tento jednu desetinu milimetru velký ikosahedrit ze sibiřského meteoritu. Tento meteorit patří mezi uhlíkaté chondrity, což je materiál, který vzniknul v raných fázích vývoje naší sluneční soustavy. Proč se však v tomto meteoritu nachází kvazikrystal, který známe jenom z umělých materiálů, nedokáže zatím nikdo vysvětlit.